Maminky, vyvarujte se chybám ve výchově svých dětí

Každý člověk je jiný

Cílem výchovy je zformovat osobnost člověka tak, aby v dospělosti respektoval pravidla společnosti, byl psychicky vyrovnaný, empatický, samostatný, fyzicky zdatný, úspěšný… A tak bych mohla pokračovat ve výčtu všech skvělých vlastností a dovedností, které si představujeme, že jednou bude mít a umět naše dítě. Kdyby opravdu existoval „návod“ jak výchovou dosáhnout tohoto potenciálu, byli by kolem nás samí úspěšní, vyrovnaní jedinci, kteří vždy a přesně vědí, co je a není správné a podle toho také jednají. Ovšem tento „návod“ na výchovu bez chyb neexistuje z jednoho prostého důvodu – každá osobnost je jedinečná, individuální.
Na procházce

Čtěte s rozumem

Na celém světě nenajdete dva stejné lidi. Narážím na první chybu, kterou děláme ve výchově. Koupíme si nějakou senzační knížku, kde píšou zcela přesně, jak vychovat z dítěte úspěšného člověka a podle ní se snažíme dítě vychovávat. Dříve nebo později trochu polevíme, protože dodržovat všechna ta pravidla nás stojí až moc úsilí. Postupně knihu odložíme úplně. Což je podle mého názoru dobře. Ano, proč si nepřečíst nějakou publikaci o výchově, možná si zapamatovat pár informací a čas od času něco využít v praxi, ale určitě není správné považovat knihu za jediný a správný návod a striktně dodržovat napsaná pravidla.
Společné chvíle

Nesrovnávejte

Co se týče individuality každé osobnosti, vyvstává ještě jedna chyba ve výchově. Srovnávání. A je jedno, jestli srovnáváte se starším sourozencem nebo s dítětem kamarádky. Respektujte jedinečnost dítěte. Pokud se od této chyby nedokážete oprostit, představte si, jak šéf v práci srovnává vás s protivným kolegou. Jaký je pocit stále poslouchat, že on je lepší a tu tabulku v Excelu dělá mnohem lépe než vy?

Chybovat je lidské

Každý člověk dělá chyby. A to je správné. Vždyť většinou uděláme chybu jen jednou, protože se poučíme a příště ji už neuděláme. Ve výchově taky děláme chyby. Není důležité kolik, nebo jak velké jsou, důležité je si tyto chyby uvědomit a umět je přiznat. Naše děti nám je určitě odpustí a jednou to budou dělat úplně jinak. Nebo možná ne úplně, možná něco udělají stejně – budou mít své děti rádi a budou respektovat jejich jedinečnost. A to je to, co se jim snažíme předat.