Asi všichni víme, že se klade čím dál tím větší důraz na bezpečnost. Vidíme to na dětských hřištích, kde byly některé atrakce, dříve naprosto běžné, zcela zakázány, ale například i u automobilů a celkově pravidel silničního provozu nebo třeba i výtahů.

Tomuto zájmu o bezpečnost však uniká jedna věc. Věc tak stará a známá, že o ní nikdo ani neuvažuje. Řeč je samozřejmě o schodech. Ať se nám to líbí, nebo ne, úrazů způsobených pádem ze schodiště je stále poměrně dost. Proč se tedy neinovují ta?

Jednoduše řečeno, momentálně je není čím nahradit. Jistě, existují výtahy, avšak ty nejsou vhodné pro každého. Například člověku s klaustrofobií, tedy strachem z malých, uzavřených prostor, by absence schodů prakticky znemožnila dostat se do jiného podlaží, než je přízemí.

Avšak není schodiště jako schodiště. Asi není potřeba říkat, že jich máme více druhů. Mezi nimi je nejnebezpečnější jezdící typ, zvaný také eskalátory. Platí to zvláště pro ten rychlejší typ, který najdeme v některých stanicích metra. Není divu, že v těchto místech mnoho lidí, zvláště těch s pohybovým hendikepem, používá výtah.

Ten pomalejší typ, který nalezneme například v nejrůznějších obchodních centrech, je přeci jen bezpečnější a uživatelsky přívětivější. Právě díky jeho nižší rychlosti je výstup a nástup na něj jednodušší.

Točité schody jsou dalším typem, který může za určitých okolností představovat problém. Zatímco dříve byly běžné, zvláště například v hradech a zámcích, postupně se od nich upustilo. Asi každý ví, že jejich účelem bylo napomáhat obraně sídla tak, že útočník musel bojovat levou rukou, zatímco obránci pravou. S vynálezem střelných zbraní se však toto stalo zbytečné.

Problémem zde byla především rozdílná šířka na obou koncích schodu. Ta působila potíže zvláště při sestupu, neboť bylo těžší si správně vypočítat krok.

Dnes jsou samozřejmě všechny schody standardizované a mají vypočítanou jak výšku, tak šířku tak, aby se nám po nich chodilo co nejlépe a aby byly co nejbezpečnější. Myslíte však, že je to dostatečné?

Pravda je taková, že vždycky žena byla za tu, která se ráda parádí a ukazuje se celému svému okolí za účelem pochvalu či kapky závisti a žárlivosti. O čem se však i dosud málo mluví, je pánský šatník. Přitom proč by se muži měli chtít méně líbit než li dámy?
Toto zůstává takovým generovým stereotypem – žena voňavá nalíčená a chlap, vždyť tomu na vzhledu nezáleží! Ono tomu tak dnes není a možná tomu tak ani nikdy nebylo. Možná jen muži nechtěli zastínit krásu svých žen a zůstávali proto trochu v pozadí. Nic méně, když se vrátíme do přítomnosti, tak kromě pestrého pánského šatníku, můžeme najít v domácnostech mnoha mužů kosmetické přípravky na pleť, různé krémy, gely na vlasy či dokonce make-up. A vlastně proč ne, i když se často říká, na vzhledu nezáleží, v každém z nás je trochu té povrchnosti a z velké části nás tato stránka jiné osoby dokáže ovlivnit vůči vzájemnému vztahu.
Nedbalý styl, náročný styl
Čím dál častěji se setkáváme s muži, kteří preferují styl „dřevorubec“ a tomu přizpůsobí své oblečení a celý vzhled. Ačkoliv tento vzhled může působit občas až zanedbaně opak je pravdou. Co se týče úprav vousů a vlasů, muži často navštěvují velmi drahé salony a jejich kosmetické přípravky na vousy nejsou taky jedny z nejlevnější. To samé se dá říct i o oblečení, zejména košilích.
Sporťák
Tito muži svůj vzhled řeší částečně, je to nejčastější mužský styl, pohodlné džíny a botasky. Jen se podívejte pořádně i tato skupina mužů chodí většinou ve skvěle sladěných outfitech.
Pan podnikatel
Oblek a lakýrky, čistá pleť a stylový účes. Přichází pan manažer nebo také podnikatel. I přesto, že daný člověk v této sféře ani pracovat nemusí, vypadá prostě v tomto oblečení sebejistě a velmi elegantně. Tak proč do toho nejít?
Možná není fér přiřadit pánům tři skupiny stylů oblékání, ale tato rovina je velmi obecná. U žen je tomu vlastně dost podobně, ty které nosí šaty a podpatky a ty co dají přednost volnějšímu stylu. Účelem je zjistit, že i muži se chtějí líbit a být od nás chváleni za svůj vzhled.

Každý z nás potřebuje ke svému životu poněkud rozdílné věci, což je způsobeno zejména tím, že každý obyvatel naší republiky má rozdílné požadavky na život. Avšak i tak existuje něco, co nás spojuje, a tím je fakt, že stojíme o jakékoliv věci, které nám usnadní život. Díky tomu totiž získáme nějakou tu chvilku pro sebe, což se jistě hodí, jelikož ji můžeme využít tak, jak se nám to zrovna hodí.
Vždy však není vhodné myslet jen na sebe, a to zejména z toho důvodu, že základ společnosti netvoří nikdy jedinec sám, spíše se jedná o jakousi skupinu. Přeci jen, dva jsou vždy více, než jeden – vždy tomu tak bylo, a vždy tomu tak také bude. Již řečená skupina by si však během života měla pomáhat, a to hned z několika důvodů.
Zejména jde o skutečnost, že každý člověk rozumí něčemu jinému, a když si tak necháte poradit od odborníka, tak jistě nešlápnete vedle. Dále může jít kupříkladu o to, že každý z nás řeší problémy poněkud jinak, a tak je možné, že se vám bude líbit řešení někoho jiného. Vzájemná pomoc ale také vede k prohlubování mezilidských kontaktů, což znamená, že nikdy nevíte, jak se seznámíte se svou nejlepší kamarádkou, nebo dokonce s mužem či ženou vašich snů.
Je také klidně možné, že se s nějakou takovou osobou seznámíte zejména v případě, kdy se budete zajímat modulové frézy, které ke svému životu potřebujete zejména z toho důvodu, abyste vyrobili věci pro druhé. Je tak tedy vidět, že právě tyto věci slouží nejen vám, ale i ostatním, což je naprosto skvělá zpráva.
Všichni bychom si tak měli uvědomit, že je naprosto báječné, když máme šanci k tomu, abychom udělali něco, co prospěje nejen nám samotným, ale i je to užitečné i pro naše okolí. Měli bychom si uvědomit, že bez vzájemné pomoci by byl život mnohem složitější, a to přeci nechce nikdo z nás! Pojďme se tak tedy všichni snažit zpříjemnit život ostatním, jelikož nikdo z nás neví, kdy takovou pomoc budeme potřebovat my sami.

Lískové ořechy jsou plodem stromu zvaného líska obecná, která roste i u nás. Její lahodné kulaté plody zná snad každý. Obzvlášť oblíbené jsou v období Vánoc, kdy nechybí v alespoň jednom z mnoha druhů cukroví, které hospodyňky pečou. Často bývá spojován s veverkami, které si na nich také velmi rády pochutnávají.
Líska obecná má mnoho lidových názvů: avellské oříšky, lískovec, červené ořeší či leština. Jedná se spíše o keř dorůstající výšky do 5 m, někdy je též stromem s širokou kulovitou korunou, která je nepravidelná. Strom je vysoký maximálně 8 m. Kůra je hněda, později šedne. Listy jsou nepravidelně srdčité s pilovými okraji. Nejvíce ceněný je plod – obvejčitý oříšek obklopený v mládí zeleným, ve zralosti hnědým obalem. Tento strom roste po celé Evropě, najdeme jej též u nás jako podrost smíšených listnatých lesů.
Lískové ořechy obsahují velké množství zdraví prospěšných látek. Najdeme zde vitaminy skupiny B (B1, B6, B9), karoteny, vitamin E a C a velké množství stopových prvků. Bohaté jsou též na minerály: draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo, měď, bor, mangan, zinek, chrom, selen a mnohé další.
S takovým obsahem látek můžeme očekávat také velké množství pozitivních účinků na lidský organismus. Například:

• Posilují paměť a mozkovou činnost
• Posilují imunitu
• Zvyšují odolnost vůči stresu
• Posilují nervy
• Slouží jako prevence proti osteoporóze
• Posilují oběhový systém a srdce
• Pomáhají při fyzickém i psychickém vyčerpání
• Jsou vhodné pro těhotné ženy, sportovce, studenty i diabetiky

V obchodech se můžeme setkat s mnoha variantami těchto ořechů: natural se slupkou, pražené, sekané, ve směsi s jinými oříšky či ve formě moučky či másla. Používají se převážně při pečení, jíst se ale dají také jen tak na chuť. Dochutit mohou různé kaše, směsi se sušeným ovocem a další pokrmy, dozdobí dezerty.

Naprostá většina lidí si nedokážou představit, jak se žilo a nakupovalo v minulosti. Obzvlášť dnešní mladá generace se usmívá při historkách od našich babiček, které několik hodin čekaly ve frontě na banány, a až na ně konečně přišla řada, zjistily, že banány zrovna došly.
A nedostatkové zboží nebylo jen ovoce a zelenina, ale téměř vše – maso, mléko, mléčné výrobky a dokonce i toaletní papír.
Lidé v minulosti museli brzo ráno vstávat (někteří už ve 4 hodiny ráno), aby si vůbec stihli nakoupit. Od brzkých ranních hodin stáli a čekali ve frontě, dokud na ně nepřišla řada. Někteří se střídali se svými rodinnými příslušníky, jiní si zase najali důchodkyni, aby frontu odstála za ně, jelikož už potřebovali jít do práce. Přivstat si byla v té době nutnost, pro opozdilce zbyly jen prázdné regály.

Ty rodiny, které měli štěstí a známosti u prodavaček, měli výhodu podpultového zboží. Prodavačky jim zboží odložili a lidé si pro něj mohli kdykoliv přijít bez nutnosti ranního vstávání.
Fronty samozřejmě nebyly pouze na jídlo a potraviny, ale také na elektroniku, nábytek, papírenské zboží nebo textilní výrobky.
V době minulé si lidé potravin a dalších výrobků mnohem více vážily, navíc jídlo bylo kvalitnější, chutnější a poctivější bez umělých dochucovadel, konzervantů a náhražek. Na dnešním trhu jsou tyto umělé náhražky a dochucovadla zcela běžné.
V dnešní době máme všeho hodně, ničeho si nevážíme, potraviny se zbytečně vyhazují do kontejneru, nakupujeme spoustu věcí a nejsme schopni vše řádně zkonzumovat. Dnešní společnost děsí představa, že budou obchody zavřené z důvodu svátků, tudíž lidé začnou den předtím nakupovat jako šílení, aby náhodou neumřeli hlady. Přitom i v dnešní době nepřeberné množství lidí na světě trpí hladem, bídou a mají o potraviny a vodu nouzi.
 
Dneska máme k dispozici nespočet obchodů, nákupních center a středisek, kde můžeme nakoupit téměř vše a bez dlouhého čekání. Navíc se dají využít i různé virtuální košíky a my si můžeme nakoupit v klidu domova.

Kdo z nás by nechtěl ušetřit svoje peníze, které jsou často velice těžko vydělané? Vždyť velkou finanční zátěž pro nás tvoří už jen nákup potravin, zaplacení nájmu (který je stále vyšší) a dalších výdajů za telefon a internet. Je logické, že následně na ostatních věcech chceme co nejvíce uspořit. Nakonec i potraviny kupujeme v akcích, protože ceny se také stále zvedají.

Výprodej je kouzelné slůvko, na které slyší stále více lidí. Ano, člověk může opravdu koupit kvalitní věci, které jsou často za zlomek jejich původní ceny. Je potřeba si ale dávat pozor na několik skutečností. Ne vždy je totiž sleva opravdu tak velká, jak je avizováno. Někteří obchodníci si na zboží nadsazují ceny a sleva, která je propagována, jako výprodejová je vlastně klasická, za kterou můžete výrobek normálně. Bohužel toto si většina lidí nemůže nijak ověřit, málo kdo z nás si bude pamatovat, kolik stál takový výrobek, proto se nám tato situace může také stát. Dnes již není pravda, že to, co je ve výprodejích, tak je nekvalitní zboží. Trendem je dávat za akční ceny i značkové výrobky. Jistě je potřeba si i na tento aspekt dávat pozor, občas se i zde najdou zářné příklady. Často se také může stát, že nenajdete oblečení ve své velikosti. V oděvech bývá trošku problém, jelikož právě výprodeje slouží k doprodání zbylých kusů, tedy je jasné, že ne na všechny se dostane. Osobně má zkušenost s tím, že menší velikosti již často nejsou, ale není to vždy podmínka. Důležité je si také kontrolovat cenu a nedívat se jen na nápisy (30 %, 40 %, 50 % apod.). Může se totiž jednoduše stát, že přeškrtnutá původní suma neodpovídá nové s takovou procentní slevou.

Dokonce se mi stalo, že původní cena byla přeškrtnuta, u toho napsáno “akce” a nová byla naprosto stejná. Je třeba vědět, že už některá slova a barvy, které obchodní řetězce používají v nás vyvolávají pocit, že si to prostě musíme koupit, protože je toto zboží velice levné. Jsou to věci z psychologie reklamy a lidi, kteří toto vymýšlejí moc dobře ví, jak na člověka podvědomě zapůsobit. Nakupujte tedy ve výprodejích, sám jsem si již sehnal mnoho věcí a opravdu skvělé ceny, jen si na pár věcí dávejte pozor a nenechte se jen tak vtáhnout do výru utrácení.